Au Milieu Des Sepultures - Dark Sanctuary

La tristesse éternelle d'un ange sur la terre,
De grandes fontaines de larmes coulant à l'infini,
Les yeux noirs de cet être, fixant la pierre,
Tombée d'une sculpture durant la nuit.

L'enfer a doucement touché notre sol,
Mais de la mort il est si las,
Que même le paradis le désole,
Mourir pour cet empire de glace ?

De roses est recouvert le tombeau,
Que foulera l'ange mélancolique,
Sa main encore posée sur le berceau,
De sa triste sculpture idyllique.

Věčný smutek anděla na zemi
Obrovské fontány slz věčně tekoucí
Černé oči zírající na kus kamene,
Co spadl v noci ze sochy

Peklo se jemně dotklo země
Ale k smrti je unavené
Že dokonce i ráj je dělá smutného
Mám zemřít pro ledovou říši?

Růže pokryly hrob
Budou pošlapány smutným andělem
Jeho ruce stále na kolébce
Z jeho smutně idylického sochařství