Die Schreie Sind Verstummt - Lacrimosa

Und so geschehen
Es gibt kein zurück
Was bleibt ist Schweigen
Und es bleibt der Verlust
Gefolgt von Schmerz
Der Welt war sie
Eine Lichtgestalt
Doch nur für mich
War sie mein schlagendes Herz
In meiner Brust

Doch an diesem Tag
Und an jenem Ort
Es brach der Stolz
Und so ihr Herz

Heute - streif ich
Durch die Wälder
Zurück in's Tal
Heute - zieh' ich
Durch die Schluchten
Ziellos - rastlos
Heute - zieh' ich
Durch die Dörfer

Ihr Bild in mir
Heute - brennen ihre Tränen
So trete ich von ihr

Hier bin ich Mensch
Und ich küsse meine Sehnsucht wach
Hier bin ich fremd
Und ich küsse meine Sehnsucht wach

Doch viel tiefer
Tiefer als die Sehnsucht
Dort versteckt sie
Ihr Leben vor der Welt
Kraftlos zitternd
Die Hände ausgestreckt
Blutbefleckt und
Verstümmelt ist ihr Leib

Einst ging aus von ihr ein Licht
Und sie strahlt - und sie strahlt

So liegt sie danieder
Und doch höre ich den
Schrei - und sie schreit

Gebrochen und geschlagen
Verlacht von aller Welt
Einst ging aus von ihr ein Licht
Bespuckt sie heute sich und liegt
In ihrem Blut
Am Wegesrand im Graben
Erwartet sie den Tod
Gehüllt in Schlamm und Schmach
Und ich höre sie schreien
Wie sie schreit...

Ein letztes Mal war ich im Tal
Noch einmal in der Schlucht
Noch einmal in der Gruft
In der sie sich nun versteckt
Sich vergräbt
Und bedeckt
Sie wagt es kaum -
Sie wagte es kaum mich anzusehen
Wagt es nicht mich
Haut an Haut zu berühren
Sie wagte es kaum -
Sie wagte es kaum mich anzusehen
Mich Haut an Haut zu berühren

Zaghaft richte ich mich auf
Zaghaft richtet sie sich auf
Und ich halte die Hand
Die zum Herzen mich führt

Der letzte Kuss galt mir
Der Seele ist das Herz gefolgt
Die Schreie sind verstummt!
Die Schreie sind verstummt!

A tak se stalo,
není návratu.
Vše co zůstalo je jen mlčení
a zůstala také prohra
následovaná bolestí.
Pro svět byla -
světelná postava.
Jen pro mě.
Byla mé srdce, které tlouklo
v mé hrudi.

A přece v tento den,
a na tomto místě,
byla zlomena pýcha
a taktéž její srdce.

Dnes - se toulám
lesy.
Zpět do údolí.
Dnes - jdu
propastmi
bez cíle - neúnavně.
Dnes - jdu
vesnicemi.

Její obraz ve mně.
Dnes - hoří její slzy.
A tak jsem od ní odešel.

Tady jsem člověkem
a líbám svou bdělou touhu.
Tady jsem cizincem
a líbám svou bdělou touhu.

A přece hlouběji,
hlouběji než touha.
Tam skrývá
svůj život před světem.
Bezmocná, třesoucí se.
Ruce natažené,
potřísněné krví a
zmrzačené je její tělo.

Jednou z ní vyšlo světlo,
a ona zářila - a ona zářila.

Tak leží dole na zemi,
a já slyším křik
a ona kříčí.

Polámaná a zbitá,
vysmívá se celému světu.
Jednou z ní vyšlo světlo,
dnes si odplivla a leží
ve své krvi.
Na kraji cesty v příkopě
očekává smrt.
Obalená bahnem a hanbou.
A já ji slyším křičet...
slyším, jak křičí...

Napolesdy jsem byl v údolí,
ještě jednou v té propasti,
ještě jednou v té hrobce.
Ve které se ona teď schovává.
ta hrobka je její
a zakrytá.
Sotva si troufla-
Sotva si troufla se na mě podívat.
Neodvážila se mě
kůží na kůži dotknout.
Sotva si troufla-
Sotva si troufla se na mě podívat.
Mě kůží na kůži se dotknout.

Váhavě jsem se napřímil,
Ona se také váhavě napřímila.
A chytil jsem ji za ruku,
za tu, která mi vede k srdci.

Poslední polibek mi dala.
Duše je následovaná srdcem.
Výkřiky umlkly.
Výkřiky umlkly.