Loblied auf die Zweisamkeit - Lacrimosa

Und das ist die Einsamkeit
Die mich geboren hat
Versucht ihr zu entkommen
Hab ich meine Hoffnung verloren
Ich schrie nach Liebe mich zu wärmen
Verlor ich meine Stimme und blieb stumm
Ruhelos verurteilt
Träumte ich die Wahrheit
Ergriff ich die Flucht
Und fiel zu Boden

Ich spüre kein Glück
Ich spüre kein Glück
Kein Leben wächst in mir
Ich spüre kein Glück
Ich bin müde
Ich bin müde
Ich bin müde

Verstrickt im Netz der Angs
Habe ich mich selbst erkannt
Unfähig zu existieren
Bin ich nicht bereit mich selbst zu tragen
Lieg ich im Dreck der Gleichgültigkeit
Und lebe den Tod der Vergessenheit
Bin ich nur eine Kreatur der Langweile
Nur ein schlechter Witz in einem leeren Wartesaal

Ich träumte einst vom Leben
Und träumte einst von Liebe
Doch aus dem Leben wurde Flucht
Und aus Liebe wuchs die Angst...

A to je ta samota,
která se mi zrodila.
Snažím se jí utéct.
Ztratil jsem svoji naději.
Volal jsem po životě, který by mě zahřál.
Ztratil jsem hlas a zůstal němý.
Neklidně odsouzen
jsem snil o pravdě.
Daljsem se na útěk
a padl k zemi.

Necítím žádné štěstí,
necítím žádné štěstí.
Žádný život ve mně není.
Necítím žádné štěstí.
Jsem unavený.
Jsem unavený,
jsem unavený.

Zapleten do sítě strachu,
jsem poznal sám sebe.
Neschopný žít,
nejsem připraven podpírat sám sebe.
Ležel jsem ve špíně lhostejnosti.
A prožívám smrt zapomenutí.
Jsem jen bytost dlouhé chvíle.
Jen špatný vtip v prázdné čekárně.

Snil jsem jednou o životě,
a snil jsem jednou o lásce.
Ale z života se stal útěk
a z lásky strach...