Und du fällst - Lacrimosa

Und ich erhe be diese feder
Und fuhle schreibend meine worte
Und ich danke und ich hore
Und ertrinke ganz in dir

Und die lugen deiner augen
Und du lachst und so sie fallen
Und als meister im gesprach
Sind deine worte feucht und leer

Und deine stimme weder licht
Noch tragt sie hoffnung oder wahrheit
Nur die brucke und der mittler
Fur die blindheit dieser welt

So bist alleine du in mir
Und ich alleine ganz in dir
Und alle denken und verlieren
Ihren geist in dieser welt

Blind verloren - abgestorben
So verirrt - verwirrt und klar
Glaubst du leben zu begreifen
Unbeirrt - verstandlich schwer
Doch tief und echt - doch eher leer

Und als diener dieser welt
Folgst du der luge grellem licht
Und die farben wahrer liebe
Fuhlst uns siehst und kennst du nicht

Aufgepeitscht in dunkler nacht
Allein im regen wachst du auf
Die seele brennt - dein herz erlischt
Und du verstehst noch immer nicht

So reagiert und irrt der geist
Im labyrinth der sicherheit
Wo die suche in sich selbst
Wo beginnt die ehrlichkeit?

A já zvedám tohle pero,
a cítím, jak píšu má slova,
A děkuji a poslouchám,
a zcela se v tobě topím.

A ty lži tvých očí,
a směješ se a tak padly.
A jako mistr v rozhovoru,
jsou tvá slova vlhká a prázdná.

A tvůj hlas ani světlo,
ještě nenese naději nebo pravdu.
Jen most a prostředník
pro slepotu tohoto světa.

A tak jsi ve mně sama,
a já zcela sám v tobě.
A všichni přemýšlí a ztrácí
v tomto světě své duchy.

Ztracený slepý - zaniklý,
tak zmatené - popletené a jasné
Myslíš, že žít pro pochopení
je předurčené - těžko pochopitelné.
Ale přece hluboce nefalšované - a přece spíše prázdné.

A jako služebník tohoto světa,
následuješ lež pronikavým světlem.
A barvy opravdové lásky
necítíš, nevidíš a neznáš.

Zbičovaná v temné noci,
sama v dešti se probouzíš.
Ta duše hoří - tvé srdce zaniká
a ty pořád ničemu nerozumíš.

Tak se mýlí a reaguje duch
v bludišti bezpečí.
Kde je to pátrání v sobě samotném?
Kde začíná poctivost?