Wieder sprachlos - herzlich hiflos - und beschämt
So trete ich heute vor sie...
Und so trete ich heute erneut vor euch
Mutter Angst und Vater Schmerz
Nicht adoptiert - nein es fließt euer Blut durch meine Adern
Euer Erbgut ist mein Teil
Einmal ohne Angst vor Schmerz - ich dachte ich könnte fliehen
Könnte euch und mir entkommen
Doch je weiter es mich auch zog zu ihr - desto mehr
Erkannte ich euch in mir
Warum so tief - und warum gerade jetzt?
Warum vor ihr - warum diese Ironie?
Warum so hart - und warum nicht einfach besiegt?
Muss ich denn wirklich für jede Begegnung
Für immer und ewig mit all meiner Liebe bezahlen?
Einmal ohne das eine und endgültige Gefühl - verloren zu sein
Nur einmal bei ihr - keine Tobsucht in Ketten
Doch ich kann es nicht 'mal bestreiten - dass ich euch liebe
Mutter Angst und Vater Schmerz
Warum so tief - und warum gerade jetzt?
Warum vor ihr - warum diese Ironie?
Warum so hart - und warum nicht einfach besiegt?
Warum kann ich euer Erbgut nicht einfach verleugnen
Und mich an dem Leben vergehen
Warum so tief - und warum gerade jetzt - Mutter Angst sag' mir?
Warum vor ihr - und warum diese Ironie - Vater Schmerz sag' mir?
Warum so hart - und warum nicht endlich besiegt?
Muss ich denn wirklich für jede Begegnung
Für immer und ewig mit all meiner Liebe bezahlen?
Warum so tief?
Und warum so schrecklich verloren?
Warum vor ihr?
Warum nur wieder vor ihr?
|
|
Zase němý - úplně slabý - a zahanbený
Tak před ni dnes předstupuju...
A tak zase dnes před vás předstupuju,
matko Strachu a otče Bolesti,
ne adoptovaný - ne, to koluje v mých žilách vaše krev!
Vaše krev je také moje krev.
Jednou bez strachu z bolesti - věřím, že bych mohl
utéct.
Mohl bych utéct od vás a ode mě.
Ale čím dál mě to k ní táhne - tím víc
vás v sobě poznávám.
Proč tak hluboko - a proč právě teď?
Proč před ní - proč tahle ironie?
Proč tak těžce - a proč nemůžu být prostě poražen?
Copak musím opravdu zaplatit za každý boj
na pořád a věčně se vší svou láskou?
Jednou bez toho pocitu - být
ztracený.
Jen jednou u ní - žádná zuřivost v řetězech.
Ale nemůžu to popřít - že vás miluji
matko Strachu a otče Bolesti.
Proč tak hluboko - a proč právě teď?
Proč před ní - proč tahle ironie?
Proč tak těžce - a proč ne prostě poražen?
Proč nemůžu vaši krev prostě popřít?
A zabloudit v životě.
Proč tak hluboko - a proč právě teď? - Řekni mi,
matko Strachu.
Proč před ní - a proč tahle ironie? Řekni mi,
otče Bolesti.
Proč tak těžce - a proč ne prostě poražen?
Copak musím opravdu zaplatit za každý boj
na pořád a věčně se vší svou láskou?
Proč tak hluboko?
A proč tak strašně ztracen?
Proč před ní?
Proč prostě před ní?
|
| | |