Vojna Poema - Laibach

morda nam bodo oblaki- rjuhe edine odeje.

Pala na roke, obleke, prva, druga bo kaplja,
v noc cez mocvirno poseko zakricala bo caplja.

Trsi spiral bo lica, mocil nam usta s krpo,
noc nam bo z mrzlim nozem rezala crnega kruha.

Svoje misli tehtali bomo kot prhle veje,
dokler nam soncna zarja zemlje, src ne ogreje.

V soncu bo hosta zapela, hosta in pesem vojna:
Brat moj, ne skrivaj lica, danes je vojna, VOJNA!

Chystáme se spát ve větru dnes večer,
ve větru, který se směje, divoce,
a možná i mraky, tyto bílé listy,
bude naše jediná přikrývek.

Na ruce a oblečení první,
druhý pak kapky deště se bude snižovat.
V noci přes bažinaté zúčtování
volavka bude křičet.

Silnější z nich bude mýt naše tváře
navlhčit a naše rty s hadrem a noc
s chladným nožem se sníží nás černý chléb.

Budeme zvažovat naše myšlenky, jako shnilé větve,
až do slunné svítání zahřívá zem a naše srdce.

Underwood probudí na slunci a válce
zahájí svou píseň znovu: Bratr můj,
Don't Hide Your Face, dnes je válka, ale válka ještě dnes!