La Solitudine - Laura Pausini

Marco se n'e andato e non ritorna piu
Il treno delle 7:30 senza lui
E un cuore di metallo senza l'anima
Nel freddo del mattino grigio di citta
A scuola il banco e vuoto, Marco e dentro me
E dolce il suo respiro fra i pensieri miei
Distanze enormi sembrano dividerci
Ma il cuore batte forte dentro me
Chissa se tu mi penserai
Se con i tuoi non parli mai
Se ti nascondi come me
Sfuggi gli sguardi e te ne stai
Rinchiuso in camera e non vuoi mangiare
Stringi forte al te il cuscino
Piangi non lo sai quanto altro male ti fara la solitudine
Marco nel mio diario ho una fotografia
Hai gli occhi di bambino un poco timido
La stringo forte al cuore e sento che ci sei
Fra i compiti d'inglese e matematica
Tuo padre e suoi consigli che monotonia
Lui con i suoi lavoro ti ha portato via
Di certo il tuo parere non l'ha chiesto mai
Ha detto un giorno tu mi capirai
Chissa se tu mi penserai
Se con gli amici parlerai
Per non soffrire piu per me
Ma non e facile lo sai
A scuola non ne posso piu
E i pomeriggi senza te
Studiare e inutile tutte le idee si affollano su te
Non e possibile dividere la vita di noi due
Ti prego aspettami amore mio ma illuderti non so!
La solitudine fra noi
Questo silenzio dentro me
E l'inquietudine di vivere
La vita senza te
Ti prego aspettami perché
Non posso stare senza te
No n e possibile dividere la storia di noi due

Samota

Marco odešel a už se nevrátí
ranní vlak přijíždí bez něj
je tu jen moje srdce a duše z kovu
a tahle šedá mlha, do níž se halí město
skrýš je prázdná, marco zůstal ve mně
cítím ho dýchat, cítím, že zůstal tady
nesmírná dálka může oddělit
dvě srdce, která tlučou zároveň
kdoví, možná na mě myslíš
možná nemáš chuť s nikým mluvit
možná to skrýváš jako já
možná všeho necháš a když odejdeš
bez večeře rychle vlezeš do postele
možná se přitiskneš na polštář
a začneš brečet
možná nevíš, jak moc
ti ublíží samota
dívám se do diáře na tvou fotku
máš oči trochu nesmělého chlapce
přitisknu si ji na hruď a připadne mi
že jsi tady, mezi angličtinou a matematikou
tvůj otec a ta jeho rada, jaká jednotvárnost
kvůli práci a jiným hloupostem
tě odvedl s sebou, bez otázek
řekl ti: "Jednoho dne to pochopíš"
kdoví, možná na mě myslíš
poznáš nové přátele
a budeš se snažit zapomenout
není to snadné, pravda
ve škole už nemůžu dál
a večer je to ještě horší
nemám chuť se učit, k tobě
utíkají moje myšlenky
je nemožné takhle oddělit naše životy
proto čekej, moje lásko… uchovej tu iluzi
samota mezi námi dvěma
to ticho ve mně
ten neklid, když vidím ubíhat svůj život bez tvé lásky
proto čekej, protože
to nejde
je nemožné takhle ukončit náš příběh