The Solitude - Draconian

While stars outspread the night-time watch
and wind through darkened treetops swirl;
I slowly bow my frozen features
in grief, in sadness and in woe...
in grief, in sadness and in woe.

In solitude forever!

Forever I see, forever I hear, forever I smell,
forever I taste and forever I feel the solitude...

No voice (no voice), no hand (no hand) of human source
can reach me (reach me) in this place...
though fallen (fallen) figures (figures) closely passes
and invites me (invites me) into somber dance...
this somber dance!

Cold and desolate my soul turns grey,
(and) alone I witness the neverending day.

My wasted dreams lie silent and dead
within this darkened tears I shed...
this darkened tears I shed.

In solitude forever!

So lonely I stand on this tortured cliff
hearing distant cosmic echoes calling;
beckons me to decline this withered beauty
and leave this lie to greet the night...
the night without an end.

The solitude...

This solitary life...
Maybe I should just end it all...
Yes, I should just end it all!

Mezitím co hvězdy rozpřáhnou se nad oblohou
A vítr skrz potemnělé jetele krouží;
Pomalu smeknu mým zmrzlým črtům
V žalu, ve smutku a v bídě…
V žalu, ve smutku a v bídě…

O samotě navždy!

Vždy vidím, vždy slyším, vždy cítím,
Vždy okusím a vždy cítím samotu…

Žádný hlas, žádné objetí lidského zdroje
Na mne nedosáhnou na tomto místě…
Skrze padlé figury, blízce plynoucí
A vzývajíc mne, k ponurém tanci…
K tomu ponurému tanci!

Chladná a zničená má duše mění se v šedou
A sama svědčím nekonečnému dni

Mé zničené sny ležící tiše a mrtvě
Mezi těmi temnými slzami, co pláču…
Těmi temnými slzami, co pláču

O samotě navždy!

Tak sama stojím na tom mučícím útesu
Slyším vzdálené vesmírné ozvěny volajíc;
Zvoucí mne abych padala s tou ničivou krásou
A nechat tu lež aby uvítala noc…
Noc bez konce.

Samota…

Ten samotářský život…
Možná bych to měl vše ukončit…
Ano, měl bych to vše ukončit…