Reissende Blicke - Lacrimosa

Ich sitze im Kino meines Lebens
Alle Plätze sind belegt
Mein Platz ist nur ein Notsitz
Zuviele Menschen sind heute hier
Das Licht geht aus - der Film beginnt
Erinnerungen steigen wieder auf
Längst Vergangenes wird wieder Gegenwart
Ein fremdes Ich glotzt mir ins Gesicht
Ich blicke in die Menge
Das ganze Kino lacht
Ein krüppel treibt in den Fluten
Mir wird schlecht
Ich schäme mich
Ein von gestern geprägtes Heute
Ich erinnere mich an damals
Die Frage um Leben und Tod
Heute weiss ich die Antwort
Damals nicht - Ich habe falsch entschieden
Und wieder lachte das Kino
Ich stehe auf und stürze hinaus
Ich muss mich übergeben
Der Hass schlägt auf
Werden sie mich im Licht erkennen ?
Werden sie auch dann noch lachen ?
Wieso gehen sie nicht alle nach Hause ?
Es ist doch nur mein ganz privates Leben
Ich komme zurück, mein Platz ist besetzt
Ich setze mich still auf den Boden
Ich will schliesslich sehen, was mit mir passiert
Ich kenne meinen Sinn noch nicht
Ich hoffe nur, ich sterbe rasch
Damit ich die Demut nicht mehr ertragen muss
Es tut mir leid, wenn mein Leben jemanden störte
Doch gab es einen Film, den sie mochten
Der Film zeigt meinen Tod
Endlich darf auch ich mal lachen
Doch tausend Augen drehen sich herum
Und blicken mir entsetzt entgegen

Sedím v kině svého života,
všechna místa jsou obsazená.
Mé místo je jen nouzové.
Příliš mnoho lidí je tu dnes.
Světlo zhasíná - film začíná.
Vzpomínky znovu vstávají,
dávná minulost bude zase současností.
Mé cizí já mi zírá do očí.
Dívám se do davu,
celé kino se směje.
Mrzák se žene do povodně.
Bude mi špatně.
Stydím se.
Jeden od včerejška ovlivněný dneškem,
Vzpomínám si na to.
Otázka života a smrti,
dnes už znám odpověď.
Tehdy ne - špatně jsem se rozhodl.
A zase se kino smálo.
Vstávám a padám.
Musím se odevzdat,
nenávist se zvětšila.
Pozanají mě na světle?
Budou se pak ještě smát?
Jakto, že nejdou všichni domů?
Je to přece můj soukromý život.
Vracím se, mé místo je obsazeno.
Sedám si tiše na zem,
chci konečně vidět, co se se mnou stane.
Ještě neznám svůj smysl.
Jen doufám, že umřu rychle.
Abych už nemusel snášet poníženost.
Je mi líto, když můj život někomu vadí.
Ale je to jen film, který by chtěli.
Ten film ukazuje mou smrt,
konečně se smím také smát.
Ale tisíc očí se otáčí kolem
a dívají se na mě zděšeně.