Karma - Opeth

And as they say, Grief is only able to possess
The rotting body clad in ancient clothes
Is left behind with a wave of the hand
I have gone away, The bed is cold and empty
Trees bend their boughs toward the earth
And nighttime birds float as black faces
It was the hand reaching out through the mirror
Unknown and scarred by life...
The luring eyes, You had never seen
You have nothing more to find
You have nothing more to loose
The cold season drifts over the land
They huddle in the brown corners
Some would settle for less
The castles were all empty, Asleep
Long awaiting their king
Beckoning round the bend
Amidst the forest one would hear that I had been there
Draped within a fate I could not change
And always welcoming Winter's Epilogue

A jak říkají, Žal je jediný schopný ovládnout
Hnijící tělo oděné do starých šatů
Je necháno s mávnutím ruky vzadu
Odešel jsem pryč, postel je studená a prázdná
Stromy ohýbají své větve k zemi
A noční ptáci plují jako černé obličeje
Byla to ruka co se snažila projít zrcadlem
Neznámá a vyděšená životem...
Vnadící oči, které jsi nikdy nespatřil
Nemáš co víc bys našel
Nemáš co víc bys ztratil
Chladné období se prohání nad krajinou
Choulí se v hnědých rozích
Někteří by se usadili za méně
Zámky byly prázdné, spaly
Dlouho čekaly na svého krále
Kývajíc se kolem ohybu
Za lesem můžeš slyšet že jsem tam byl
Pověšený za osud ketrý nemůžu změnit
A vždy vítám Zimní Epilog